Když Cristina Mercado přišla před sedmi lety do České republiky, řešila stejné otázky jako mnoho dalších cizinců – jazyk, administrativu i orientaci v novém prostředí. Dnes pomáhá ostatním zvládat podobné situace.
Vedle své práce výzkumnice v Biologickém centru Akademie věd ČR spolupracuje s Centrem na podporu integrace cizinců (CPIC) v Českých Budějovicích, kde propojuje filipínskou komunitu s informacemi a službami, které usnadňují život v České republice.
Můžete se krátce představit? Odkud pocházíte a jak dlouho žijete v České republice?
Jmenuji se Cristina Mercado, pocházím z Filipín a v České republice žiji téměř sedm let.
Pracuji jako výzkumnice v Biologickém centru Akademie věd ČR. Zároveň spolupracuji s Centrem na podporu integrace cizinců a dobrovolně se zapojuji do aktivit filipínské komunity v České republice.
Jaké byly vaše první zkušenosti po příjezdu do České republiky?
Začátky byly poměrně náročné. Než jsme přišli do České republiky, žila moje rodina nějakou dobu v Jižní Koreji, takže jsme už měli zkušenost se životem v zahraničí. Přesto pro nás byl příchod sem velkou změnou.
Největší výzvou byla jazyková bariéra a kulturní rozdíly. V mnoha asijských zemích jsou lidé velmi otevření a přátelští, zatímco v České republice mohou na první pohled působit spíše rezervovaně. Člověk si na to musí postupně zvyknout a naučit se, jak věci fungují.
Velmi důležitý je jazyk. Nemusí být dokonalý, ale schopnost domluvit se výrazně pomáhá v každodenním životě.
Na začátku pro nás bylo také náročné, že jsme tady neměli žádnou komunitu. V Jižní Koreji jsme už měli vytvořené zázemí, ale v České republice jsme začínali od nuly. Postupně jsme však spolu s dalšími Filipínci začali budovat komunitu, například prostřednictvím aktivit v kostele nebo dobrovolnictví. To nám pomohlo cítit se tady více doma.
Jak jste se poprvé dostala do kontaktu s Centrem na podporu integrace cizinců a jak vám tehdy pomohlo?
Na CPIC jsem se obrátila v roce 2020, když jsem potřebovala pomoc s daňovým přiznáním. Centrum mi doporučila kolegyně z Biologického centra. Daňový systém v České republice byl pro mě jiný, než na jaký jsem byla zvyklá, a bylo pro mě těžké se v něm zorientovat.
Pracovníci centra mi pomohli pochopit celý proces, vysvětlili jednotlivé kroky a usnadnili mi orientaci v administrativě.
Později jsem využila i další služby. Potřebovala jsem například právní poradenství v souvislosti s pojištěním. Právní poradce v CPIC mi pomohl pochopit celý postup a vysvětlil mi další kroky. Z této zkušenosti jsem si odnesla, jak důležité je požádat o pomoc ještě před podpisem dokumentů – zejména pokud jsou v cizím jazyce, je vždy dobré si je nechat předem vysvětlit.
Centrum mi také pomohlo s učením českého jazyka, což je pro život v České republice velmi důležité.
Jak se stalo, že jste se z klientky centra stala jeho spolupracovnicí?
Po nějaké době mě oslovila bývalá kolegyně z CPIC a zeptala se, jestli bych nechtěla pomáhat jako zástupkyně filipínské komunity.
Zpočátku jsem váhala, protože jsem věděla, že tato role znamená velkou odpovědnost a časový závazek. Po rozhovoru s rodinou a přáteli jsem se ale rozhodla nabídku přijmout. Uvědomila jsem si, že tím mohu pomoci nejen sobě, ale především ostatním lidem z filipínské komunity.
Jak byste popsala svou současnou roli v CPIC?
Dnes svou roli vnímám především jako most mezi filipínskou komunitou a informacemi potřebnými pro život v České republice.
Pomáhám lidem lépe se zorientovat například v pracovních právech, administrativních postupech nebo službách, které mohou cizinci v České republice využít. Informace z CPIC často předávám přímo komunitě, například při osobních setkáních nebo prostřednictvím sociálních sítí.
Zároveň se snažím lidi motivovat, aby se nebáli obrátit přímo na pracovníky centra, pokud potřebují konkrétní pomoc.
Jak dnes propojujete filipínskou komunitu s integračními a veřejnými službami v České republice? Jaké komunikační kanály k tomu využíváte?
Komunikujeme několika způsoby. Pravidelně se setkáváme osobně při komunitních akcích nebo aktivitách v kostele, kde lidé mohou sdílet své zkušenosti a ptát se na různé otázky.
Velmi důležitou roli hrají také sociální sítě. Používáme například Messenger nebo WhatsApp, kde můžeme rychle sdílet důležité informace. Když CPIC zveřejní nové informace pro cizince, posílám je dál filipínské komunitě.
Díky tomu mají lidé přístup k aktuálním informacím a mohou se snadno zeptat, pokud něco potřebují.
Jak vám vaše osobní zkušenost migrantky pomáhá při práci s komunitou?
Moje osobní zkušenost mi velmi pomáhá, protože rozumím situacím, kterými si lidé procházejí.
Například jsem sama řešila různé administrativní záležitosti, jako je vyřizování pobytu nebo registrace dítěte po narození. Tyto procesy mohou být pro cizince složité, a proto jim mohu alespoň vysvětlit základní postup a nasměrovat je, kam se obrátit.
Zároveň ale vždy zdůrazňuji, že pravidla se mohou měnit. Proto je důležité obrátit se přímo na odborníky v CPIC, kteří mohou poskytnout aktuální a spolehlivé informace.
Co vás ve vaší práci s lidmi a komunitou motivuje nejvíce?
Pomáhat ostatním pro mě bylo vždy důležité. Do dobrovolnických aktivit jsem se zapojovala už na Filipínách i během pobytu v Jižní Koreji.
Dnes mě nejvíc motivuje možnost pomáhat filipínské komunitě, aby se v České republice cítila jistěji, věděla, že na své problémy není sama, a aby se i v nové zemi cítila víc jako doma. Chci lidem ukázat, že existují organizace i lidé, kteří jim mohou pomoci.
