Když v únoru 2022 začala otevřená válka na Ukrajině, Anna a její manžel opustili svůj domov v Kyjevě a přijeli do Karlových Varů. Dnes, ve svých 67 letech, si Anna v Česku nechala uznat doktorát z ekonomie a absolvovala rekvalifikační kurz české daňové specialistky. Chce zůstat aktivní a využít své zkušenosti tam, kde jsou potřeba.
Anna se narodila v Taškentu, tehdy ještě v Sovětském svazu. Studovala ekonomii a své vzdělání dále rozvíjela ve Spojených státech amerických, nejprve na Case Western Reserve University v Ohiu a následně i na Univerzitě Yale. Po návratu do Uzbekistánu dokončila doktorát z ekonomie. Ve své disertační práci se věnovala tématu nezaměstnanosti žen.
Na začátku nového tisíciletí se s manželem přestěhovali na Ukrajinu, kde její muž získal akademickou pozici v oblasti počítačových technologií. Anna přijala ukrajinské občanství na základě původu svých blízkých příbuzných a společně pak více než dvacet let žili v Kyjevě, odkud její manžel pochází.
Pak přišel únor 2022.
„Z oken našeho bytu jsem viděla v ulicích projíždět tanky. Bylo to hrozné. Rozhodli jsme se odjet,“ vzpomíná Anna.
Proč zrovna Česko? „Miluji tuto zemi. Byla jsem tady několikrát před válkou. Miluji české lidi i Karlovy Vary. Byla to první myšlenka, která mě tehdy napadla – prostě se přestěhovat.“
Jejich cesta do bezpečí byla nečekaná. O situaci se brzy dozvěděla neteř Annina manžela, která pracovala pro americkou mezinárodní logistickou společnost. Bez váhání pro své příbuzné zajistila místo v konvoji odjíždějícím z Kyjeva. Anně náhle zazvonil telefon – řidič oznámil, že za půl hodiny dorazí k jejich domu. O třicet minut později už Anna s manželem opouštěli svůj domov jen se dvěma malými kufry.
Hledání nové role
V Kyjevě působila Anna jako univerzitní profesorka. Věděla ale, že pokračovat ve stejné práci v Česku nebude snadné – především kvůli jazyku.
„Češtině rozumím, ale mluvení je těžké. Přednášet na univerzitě tedy nemohu, snad jen anglicky. Co tedy můžu dělat? Mohu využít své znalosti z ekonomie a financí, mohu spolupracovat s účetními, s daňovými poradci,“vysvětluje Anna své uvažování o tom, jak zůstat aktivní a užitečná.
Cesta k uplatnění v oboru
Najít odpovídající pracovní uplatnění však není pro mnoho lidí s dočasnou ochranou jednoduché. Mnozí pracují pod úrovní své kvalifikace, často jen proto, že neznají systém nebo se obávají administrativních kroků.
Právě na tyto situace reaguje projekt Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) Mosty k integraci, který podporuje držitele dočasné ochrany při uznávání vzdělání, rekvalifikaci a hledání pracovních příležitostí odpovídajících jejich zkušenostem.
Významnou roli hraje partnerství IOM se Správou uprchlických zařízení Ministerstva vnitra České republiky a jejími centry na podporu integrace cizinců (CPIC).
„Na začátku jsme řešili hlavně základní potřeby – bydlení a materiální pomoc. Zájem o kurzy češtiny byl ale od prvních dnů velmi silný a trvá dodnes,“ říká Julie Vaňková, vedoucí CPIC v Karlových Varech.
Postupně přibývalo lidí, kteří se začali zajímat o formální uznání svého vzdělání a možnosti rekvalifikace. Mezi nimi byla i Anna
„Jsem ráda, že máme jako poradkyní Natalii z IOM, která přináší zkušenosti z úřadu práce a inspektorátu práce, což jsou velmi propojená témata s kariérním poradenstvím,“ komentuje Julie Vaňková spolupráci svého integračního centra se zaměstnankyní IOM Natalií, se kterou pomohli Anně na cestě k zapojením na český trh práce.
Juile Vaňková (vedoucí CPIC), Nataliia Kosenko (poradkyně IOM), Veronika Krucká (koordinátorka CPIC)
Díky projektu Mosty k integraci získala podporu při nostrifikaci svého diplomu a pomoc s dokumenty. Absolvovala také rekvalifikační kurz daňové specialistky. CPIC jí současně poskytovalo jazykové kurzy a dlouhodobé kariérní poradenství.
Anna úspěšně dokončila celý proces – Univerzita Karlova uznala její doktorský titul a rekvalifikační kurz jí otevřel nové možnosti profesního uplatnění. Navíc projevila zájem podpořit integrační centrum a svým příkladem povzbudit další osoby s dočasnou ochranou, které se nostrifikace obávají. Podle pracovnic centra může právě taková zkušenost dodat ostatním odvahu.
Příběh Anny ukazuje, že i složité administrativní procesy lze zvládnout, pokud mají lidé přístup k odborné podpoře a jasným informacím.
A co dál?
Po začátku války nebylo možné plánovat budoucnost. Vše se změnilo během jediného dne. „Pokud válka skončí, chtěli bychom se vrátit,“ říká Anna. „Všechno jsme nechali doma. Přivezli jsme si jen své znalosti a zkušenosti.“ Začínat znovu ve vyšším věku není snadné. Přesto se nevzdává.
„Nemám na výběr. Musím jít dál. Nemohu nic nedělat. Musím hledat cestu, jak se přizpůsobit novým podmínkám.“
Zároveň má i konkrétní doporučení pro ostatní: „Kurzy češtiny jsou velmi důležité. Zaměřila bych se více na mluvení a konverzaci. Gramatiku se člověk naučí, ale mluvit je nejtěžší.“ Její příběh je důkazem, že i po nuceném odchodu z domova mohou zkušenosti a vzdělání zůstat pevným základem pro nový začátek.
//
Projekt „Mosty k integraci: vzdělávání a práce v ČR“ registrační číslo CZ.12.01.02/00/24_020/0000058 je spolufinancován Evropskou unií v rámci operačního programu Azylového, migračního a integračního fondu a z rozpočtu Ministerstva vnitra ČR.
