Když Tetiana se svými dvěma dětmi na začátku března 2022 přijela do České republiky, měla s sebou jen tři batohy. Mladší dceři bylo tehdy osm let, staršímu synovi jedenáct. Dnes je jim už dvanáct a patnáct a jejich život se postupně usadil v Plzni.
Tetiana pochází z ukrajinského města Luck, které se nachází v blízkosti vojenského letiště a dalších strategických objektů. Když Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu, dala na doporučení institucí a s dětmi okamžitě opustila svůj domov kvůli bezpečí.
„Myslela jsem si, že budeme pryč maximálně tři týdny,“ vzpomíná, jak se vydaly na cestu jen se třemi baťůžky, které stihly sbalit. Domů se však doposud nevrátily. Oblast jejího domova je od začátku invaze vystavena častým dělostřeleckým útokům.
Život před válkou
Tetiana – je dalším příkladem vysoké kvalifikace lidí, kteří opustili Ukrajinu a získali v Evropě dočasnou ochranu. Má tři vysokoškolské diplomy – v pedagogice, ekonomii a je také magistrou mezinárodního práva.
Před válkou pracovala jako ekonomka v oblastní filharmonii. Hudba je v její rodině důležitou součástí života – sama hraje na housle i klavír.
Pomoc druhým hned po příjezdu
Po příjezdu do Česka zamířila Tetiana na Krajské asistenční centrum pomoci uprchlíkům (KACPU) v Plzni, kde získala počáteční podporu s dokumenty a orientací v novém prostředí. Brzy ale zjistila, že chce a může pomáhat ostatním. V centru byl dětský koutek, kde mohla využít své pedagogické vzdělání.
„Viděla jsem, že ti lidé potřebují pomoc a cítila, že jim ji mohu již poskytnout,“ říká Tetiana, která v centru zůstala jako dobrovolnice celý rok a pomáhala nově příchozím rodinám orientovat se v prvních dnech po příjezdu.
Hledání práce v novém prostředí
V dubnu 2022 začala Tetiana pracovat v plzeňském obchodě se sportovním turistickým a outdoorovým a skautským vybavením. Prostředí jí bylo blízké – její děti totiž na Ukrajině chodily do skautu.
„Měla jsem velké štěstí, že jsem na své cestě potkala slušné lidi, kteří mi pomáhali porozumět češtině a díky nimž jsem se ji začala učit,“ vzpomíná s úsměvem na své první zkušenosti v českém prostředí. Přesto cítila potřebu uplatnit své vzdělání. K tomu však potřebovala uznání svého diplomu.
Druhá šance díky projektu Mosty k integraci
Tetiana se již dříve pokoušela o nostrifikaci svého vzdělání prostřednictvím jiné organizace. Proces se však nepodařilo dokončit kvůli nedodržení termínu pro odevzdání dokumentů na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a dalším komplikacím.
„A pak, díky Bohu, jsem se dozvěděla o vašem programu, obrátila se na vás a obdržela náležitou pomoc,“ popisuje Tetiana svou zkušenost s programem Mosty k integraci, který v Česku realizuje Mezinárodní organizace pro migraci (IOM).
Tento program podporuje osoby s dočasnou ochranou, kterým pomáhá s nostrifikací vzdělání a rekvalifikačními kurzy, aby mohly uplatnit své zkušenosti v odpovídajících profesích.
Pro Taťánu byla klíčová především rychlost a jasné vedení celého procesu, o které se postarala Natalia, pracovnice IOM.
„Nejvíce jsem ocenila, že se Natalia ihned zapojila a všechno probíhalo plánovaně a velmi rychle se vše vyřešilo. Za dva a půl měsíce bylo všechno hotovo, včetně překladů,“ říká Tetiana.
Nataliia jí pomohla s orientací v procesu nostrifikace, zprostředkovala překlady dokumentů a doporučila vhodnou univerzitu pro uznání diplomu.
„Ve spolupráci s nostrifikačním oddělením Univerzity Karlovy jsme dali dohromady všechny potřebné dokumenty a pečlivě vyplnili formuláře. Když je vše připravené správně a v souladu s předchozím vzděláním, dá se tím předejít zbytečnému zamítnutí. Podporu jsme poskytli i při samotném podání žádosti. Pokud je dokumentace v pořádku, je celý proces překvapivě rychlý,” popisuje Nataliia proces nostrifikace a komunikace s univerzitou.
Spolupráce s integračními centry
Tetiana se o programu Mosty k integraci dozvěděla v plzeňském Centru pro integraci cizinců (CPIC), které spadá pod Správu uprchlických zařízení Ministerstva vnitra České republiky.
„IOM oslovila naše vedení s tím, že bude realizovat projekt Mosty k integraci. Domluvili jsme se na spolupráci, protože naše integrační centrum je v Plzni klíčovým místem, kam cizinci přicházejí jako první,“ vysvětluje Petra Soukupová, vedoucí centra.
„Nataliia z IOM je u nás přítomná jednou za dva týdny a poskytuje individuální konzultaci,“ dodává.
V Plzeňském kraji řeší integrační centra často také složitou situaci na pracovním trhu.
„Jsme kraj s velkým počtem průmyslových zón a pracovních nabídek. S tím ale souvisí i problémy s pracovním vykořisťováním nebo nestandardními postupy některých zaměstnavatelů,“ říká.
Mnoho lidí je vázáno na pracovní agentury, které zároveň zajišťují ubytování. Pokud by zaměstnání opustili, riskovali by ztrátu bydlení.
„Najít běžný nájem je dnes velmi obtížné, pro lidi z ciziny o to více,“ dodává.
Co dál?
Tetiana má díky programu Mosty k integraci již schválené své vysokoškolské vzdělání. A přestože se v Ukrajině naposledy živila jako ekonomka, nyní je v Česku přihlášená do rekvalifikačního kurzu sociální práce.
„Chtěla bych pomáhat lidem – ať už svým krajanům nebo komukoli jinému.“
Zůstat by chtěla právě v Plzni, především kvůli dětem, které si už na nový život zvykly.
Syn se připojil k místnímu basketbalovému klubu. Na Ukrajině byl přitom místním šampionem v jiu-jitsu, kterému se věnoval od osmi let. V Plzni však zatím nenašli vhodný klub.
„Basketbal mu ale jde taky. Nebojí se, když skáče,“ říká Tetiana s úsměvem.
Její dcera začala zpívat v místním pěveckém sboru a chodí také do divadelního klubu.
Postupně tak nacházejí své místo v novém prostředí.
Příběh Tetiany ukazuje, že i po nuceném odchodu z domova mohou zkušenosti a vzdělání zůstat pevným základem pro nový začátek – pokud mají lidé přístup k informacím a cílené podpoře.
//
Projekt „Mosty k integraci: vzdělávání a práce v ČR“ registrační číslo CZ.12.01.02/00/24_020/0000058 je spolufinancován Evropskou unií v rámci operačního programu Azylového, migračního a integračního fondu a z rozpočtu Ministerstva vnitra ČR.
